14.6.2014

Jiří Vymětalík, návštěvník nočních prohlídek sepsal krásný text. Kdo jste letošní noční prohlídky zmeškali, přečtěte si jej a těšte se na příští rok!

Na zámku v Lomnici mučili podezřelé

Mám rád historii i tajemné příběhy, tak není divu, že jsem v pátek třináctého zavítal do Lomnice. Na zámku byly připraveny noční prohlídky s detektivní zápletkou a tajuplným názvem „Zločin v Lomnici“. Již před začátkem akce bylo před zámkem shromážděno velké množství lidí a hlavně dětí. Jakmile zvony z kostela Navštívení Panny Marie odbily klekání, z balkonu nad vstupní branou nás uvítala zámecká paní. Poté se otevřela brána a davy lidu zaplnili arkádové nádvoří. Tam bylo připraveno občerstvení a návštěvníci rozčleněni do skupin. Jedna zůstala, druhá se přesunula na zadní nádvoří, kde se chystalo divadlo pro děti. Třetí skupina se provázena komorníkem vydala na prohlídku zámku. Vlastní prohlídka začala velmi zostra. Již na schodišti do prvního patra paláce nás uvítal křik dvou rozrušených služebných. Utíkaly ze služby tak nakvap, že ani mzdu nechtěly. Na chodbě si velmi nahlas vylévala své nešťastné srdce sama paní hraběnka. A to jsem ještě netušil, že se za chvíli sám stanu součástí tohoto prapodivného dramatu. V bývalé knihovně si dvě mladé dámy s černými závoji svěřovaly svá milostná trápení. Byly to vzlykající a vzrušené hraběcí dcery. Započavše s jednou rozhovor chtěl jsem ji utěšit, dotyčná zájem opětovala a obtáčejíce mě svým boa mi vložila jakýsi lístek za úbor.
Poté se naše skupinka posunula do sálu, kde pro změnu dva mladí muži s brokovnicí a vínem dumali nad způsobem, jak se zbavit hraběte, který nepřál jejich libůstkám. Po chvíli jsme vyšli na chodbu, kde se ozval srdceryvný křik pokojské nevěstící nic dobrého. Jedno srdce právě dotlouklo. V pokoji seděl na židli pan hrabě v cylindru s hrudníkem proklátým dvěma velkými noži. Pak to šlo rychle. Objevil se policajt a pendrekem všechny shromáždil v zámecké kapli. Jenže v tomto půvabném gotickém svatostánku z patnáctého věku nebyla připravena bohoslužba, ale vyšetřování onoho strašného mordu. Vyšetřovatel nás nejprve podezíral všechny, leč brzy zjistil, že jsem údajně ve spojení s jednou z hraběcích dcer. Byl jsem šacován a v záňadří mi objevili lístek se vzkazem. Na něm mladá hraběnka děkovala příjemci, za to že ji zbavil tyrana, který nepřál její lásce. Z ničeho nic jsem se stal hlavním podezřelým, ba dokonce mluvili o spolupachatel­ství. Poté to pokračovalo ráz na ráz. Byl jsem spoután a odveden do mučírny. Kat s pacholkem mě svázali a napnuli na žebřík. Počali skřipec utahovat, provazy se mi zařezávaly do rukou a nohou, obratle se natahovaly a klouby praskaly. Ač jsem trpěl jako boží syn, přihlížející lidé s toho měli atrakci. Mručeli jak na divadle, zatímco mě bylo do úst lito laciné víno a strojeny další způsoby tortury. Nakonec bylo rozhodnuto, že budu sťat sekerou…
Zachránila mě zcela nečekaná skutečnost. Popravčí sekeru někdo ukradl! Kvapný rozsudek nemohl být vykonán a já byl propuštěn. Vyvázl jsem s ryskou na krku – tam měl dopadnout katův nástroj – a zažil si na vlastní kůži kus středověku. Inu tehdy bylo mučení a poprava stejně vzrušující podívanou, jako dnes fotbal nebo koncert. Naštěstí na nádvoří právě šťastně končila pohádka „Jak šlo tele do světa“ a chvíli na to už zněly krásné tóny muziky. Inu akce to byla zdařilá a pořadatelům nezbývá než popřát – jen tak dál. Ačkoliv nevím, jak to vlastně dopadlo, a kdo byl pravým viníkem. Na závěr bych jenom dodal: je mnoho dramat, ale také veseloher.